Historie Řecka

Kykladská kultura (okolo 3000 let př.n.l.)
jednoduché až naivní mramorové kultovní sošky ženských postav, uctívající matku-zemi a plodnost. Místem nálezů jsou prastaré hroby právě na Kykladách.

Minojské období (3000–1450 př.n.l.)
nádherné a záhadné krétské paláce, vyspělá kultura s dokonalou architekturou a zručnými řemeslníky. Snad v každém krétském obchůdku se suvenýry můžete vidět půvabné zlaté včelky, kopie děl zručných minojských šperkařů.

Mykénské období (1600–1100 př.n.l.)
mohutné hrady Rhódu a Peloponésu, kde výsledkem zručnosti krétských řemeslníků vznikly chlouby Achájů, města Mykény a Tíryns.

Geometrické období (1100–800 př.n.l.)
dalo vzniknout dodnes v architektuře a keramice populárním a kopírovaným pásovým ornamentům, ale i svastice (zde symbolem slunce)

Archaické období (800–500 př.n.l.)
řecké sochy konečně ožívají! Orientální vlivy Středního východu a Egypta skoncují s dřívější strnulostí sochařských děl dórské, jónské a aiolské kultury. Kopie překrásných plastik a typické vázy zdobené červenofigurovou technikou připomínají právě tuto epochu.
Klasické období (500–323 př.n.l.) – asi neustálé válčení bylo impulsem kudy se v umění ubírat: z této doby se dochovaly úžasné náhrobní reliéfy a stély. Obdivovat můžeme ale i mramorové sochy svalnatých těl a ušlechtilých tváří či vzor klasického řeckého chrámu, athénský Parthenón. Oboje má na svědomí geniální athénský sochař Feidias.

Helénistické období (323–146 př.n.l.)
stavitelství bere konečně na vědomí, to co společnost potřebuje: archelogy odkryté antické tržnice, lázně, obytná sídliště jsou právě z těchto let. Tradiční božský či udatný hrdina právě zmizel v propadlišti dějin, do módy přichází civilní přirozenost. Utrpení či neúspěch sochy helénistické doby zlidšťuje.

Římské období (146 př.n.l.-330 n.l.)
Římané se zprvu snažit dostát poptávce po umění kopírováním řeckých orginálů. Nedostatek fantazie v sochařství je vyvážen tvořivostí v architektuře (klenby, oblouky). Zbytky athénské Hadriánovy knihovny nebo Hadriánův oblouk jsou jen malým důkazem. Do popředí zájmu se dostává výstavba veřejných budov (lázně, tržnice) a obytných čtvrtí.

Byzantské období (330–1204 n.l.)
navzdory překotnému pokřesťanštění se do kultury vloudí mnoho orientálních prvků. Fascinují Vás kupole a polokupole a složitě řešené interiéry a půdorysy řeckých kostelíků? Inspirací i pro pozdější církevní stavitelství byl právě zlatý byzantský věk, který nám mj. zanechal ikony s důstojnými tvářemi a strnulými postavami na zlatém pozadí, fascinující barevné fresky a dokonalé chrámové mozaiky.

Benátské dóžecí období (1204–1453 n.l.)
přestože vliv Benátské republiky není patrný na celém území Řecka, není zanedbatelný. Urputné boje s expandující Osmanskou říší daly vzniknout mohutným hradům. Na mnoha místech se tak dodnes můžete pokochat výhledem z pevnosti, procházkou v podhradí či idylkou starého benátského přístavu…

Období turecké nadvlády (1453–1821 n.l.)
ani islámské dvorské umění, které si s sebou Turci přinesli, nedokázalo úplně udusit řeckou lidovou tvorbu, která se i nadále potichu rozvíjela. I dnes můžeme obdivovat tradiční lidové umění, motivy, které již po léta inspirují novodobé umělce a řemeslníky. Řecké umění nalezlo útočiště na Jónských ostrovech (zpočátku i na Krétě), kam turecká expanze nedosáhla.

Novodobé řecké období (1821-současnost)
po vydobití si nezávislosti se hekticky buduje nové Řecko. Realizuje se velkolepá výstavba Athén, při budování výstavních budov je paradoxně využit neoklasicistní styl, populární v tehdejší západní Evropě… S rozvojem turistického ruchu ve 20. století přichází i nebývalý zájem o řeckou kulturu, lidové umění, zvyky a tradice. Prostřednictvím literatury, hudby a filmu se světu představuje slavná minulost i pulsující současnost…